Jela jsem svou tramvají
krtek mi dnes nestačí
nejezdí tam kam bych chtěla
tak jsem tiše zaúpěla:
"Soudruzi byli flákači",

Do bagety jsem si kousla
kolonády nejsou k jídlu
z okna jsem je vyhodila
a o jídlu teplém snila
Neměla jsem volit Špidlu

V tramvaji však byla nuda
Zadívala jsem se náhle
na oblohu modravou
tam kde pluly dálavou
ksichty do úsměvů stáhlé

Naproti mě seděl statik
a tak rychle vypočítal
vzdálennost na další stejšn
a pak jako provokejšn
do ticha tramvaje tikal

Další soudrh spolusedník
jeho schrána celkem strohá
Připomněl mi templáře
když mi prskal do tváře
"Zabiju tě... uvěř v Boha."

Jenomže mě nepřesvědčil
neměl totiž oře svého
místo toho tramvaj línou
a pak stvrdil další slinou
můj názor na něho

Ale v zadu malá slečna
četla tiše Voltaira
k tomu žrala jahody
a pro kousek pohody
si šel templář - posera

Začal na ni prskat mile
ona tvář však odvrátila
ale chudák neústupně
přesvědčit chtěl dítko zpupné
by na víru se obrátila

Pak se na něj podívala
Do ksichtu mu plivla něžně
poslala ho do prdele
celkem mile, trochu směle
připadalo mi to běžné

Zahrál si s ní slovní fotbal
nevyhrála tu hru v míru
jenže on se nechtěl vzdát
i když by se mohla zdát
že už přišel o svou víru


Konečně jsme byli v cíly
já i templář flusálista
já i templář ateista
kterej podřezal si žíly

Proč?

Protože bagr.... A nežná revoluce byla opravdu něžná :o)