hebrejská dívka od vltavy
polonahá v dlaních
květiny a nohy skrze vykasanou
sukni zaleskly se oči ptačích křídel

tak vyryjme si už jenom pro dnešek
pár doteků nad rámec papíru -
neuteču a snese všechnu bídu Píšeš

závidím slepcům
jejich vzpomínky vznešenosti
vtesané a nelibost vrásek v
tvářích krásných žen

a dál ...

Závidím slepcům paměť
orámovanou - nemohoucností se pohnout
a hlasy ve tmě
řvou jako roznesené stíny na kopytech

pohybují se na rozprostřeném
prádle i vítr i vůně škrobu po velkém prádle
a jediná krása v prstovém divadle vlaje
ač po letech se rozpadá
v jejich duši - nekončící
holokaust budoucnosti

a denní snění pro vědomní