Podívej prší, svět je zas chmurný svět ohrnutých límců jdem spolu promoklou ulicí a skláníme hlavy pod pod záplavou deštníků Je mi tak dobře když tě držím za ruku když vím že když se otočím že neuvidím prázdno Snad poslové z nebe poslali nám déšt pro naše štěstí, pro naši lásku A přesto mám strach z něčeho co může přijít zítra že ztratím tě snad někdy mám strach A svět je pořád chmurný svě ohrnutých límců Studené kapky doráží a pronikají drze pod kabát Zrádně vlhnou i mé oči možná že i duši mám už mokrou A svět je chmurný, svě ohrnutých límců
..když prší a jsem venku..někam se skryji pod nějakou stříšku a pozoruji lidi...jakoby je ten déšť nějak sjednotil a byli si blíž..však je to pocit a iluze zřejmě..
Já ti rozhodně držím palce, tohle dílko už mě zaujalo trochu víc. Jestliže jsi tu byla naposled v červenci, tak to vypadá, že tě ostatní literáti natolik otrávili, že už se tu neukážeš. Škoda.