Sen noci kdy se plnily sny padlých hvězd ... sen noci kdy horkost duše zaplavovala tělo a ani sebevětší mráz nemohl probít dobrou náladu a kouzlo okamžiku ...
Co se mi zdálo ptáte se? Tak já vám to povím ...

Té krásné chladné noci se ani nevím jak ze tmy vynořila víla. Že vyprávím pohádky? Ale kdepak :o) žádná pohádka :o) sen to byl. Já posílen setkáním s mnoha přáteli a oslaben démonem alkoholu jsem s ní navázal rozhovor. Hlas měla příjemný, však znáte víly ne? Éterická stvoření co tu s námi chodí a kouzla sebou nosí. Kdybych tehdy věděl kam mě ten rozhovor donese nevím zda bych se k němu odvážil. Co se dělo dál? Možná vyzkoušet mě chtěla, možná jen hrát si .. nebo prostě jen neodolala mé jednoduchosti... Ať už se ale stalo cokoliv ať byla příčina jakákoli já zcela zlomen jsem byl jediným dotekem jejích úchvatných měkkých rtů ... na rtech svých ...
Obyčejnému člověku nenáleží poznat rozkoše bohů .. nemusel by to unést .. ale každý z nás když se narodil byl bůh a tak jde jen o to probudit ho v sobě ..
Od té chvíle co do mě s kouřem vstupovalo kouzlo oné dívky jsem přestal vnímat vše kromě ní ... věděl jsem že to s ránem skončí že se ráno probudím zpátky mezi lidi ale to nebylo teď to bylo až v budoucnosti ...
V tu chvíli jsem jen žil dál s mou vílou s mou múzou s tou jež mi splnila životní sen, za krásných tónů hudby jsem pociťoval jak krásné je když se spojí voda s ohněm ve hře barev a jak z modré a červené vzniká zlatá ... dotýkal jsem se oblohy s nohama na zemi otevřel jsem se světu způsobem jakým nikdy dřív ... děkuji Ti vílo noci Filipojakubské, děkuji...