Bezpečí posmívá se kaňky omylů tiše pláčou nad ztuhlostí mladé mysli a já věřím v sladkou krev v sedmidenní zázrak v poklidnou hladinu duše co rozezní zapomenuté zvony Nad sýpkou vyprahlého já vzdychat je slepou uličkou Malovat pahýlem černé stíny pojídat líhnoucí se chmury jako bezedná studna smutku – zastavit tato běsnění slepé výhně a vykoupat se v mořích nadějí V písku jsou stopy – vedou v rozedněnou zemi… |