na jevišti času

          kdysi jsem se rvala vzhůru

          dravými bystřinami

          a rvala kameny

          z jejich sladkých útrob

          a nechávala je jako milníky na cestě

          Teď už jsou všichni mrtvi

           často se k nim brodím

           kalnou špinavou řekou

           minula

           a snažím se je pohladit

           ale ruka se mi vždycky zkroutí

           o drsný povrch času

           bystřiny vyschly

           tápu teď po uzoučké římse

           života

           s rukama rozpřaženýma jak

           s opelichanými křídly

           úzkostlivě udržuji rovnováhu

           světa

           nalevo propast

           napravo bol

           a nevím kam dojdu

           k obzoru?

           do moře?

           kde jsou?

           ------------------------------

         * * *

            Mein Leben ist nur eine Fratze

            auf der Bühne der Zeit

            einst raufte ich mich hinauf

            durch Wildbächer

             und raufte Steine

             aus ihren süßen Eidgeweiden

             und ließ sie wie Meilensteine

             auf dem Wege

             Jetzt sind schon alle tot

             oft watete ich zu ihnen

             durch den schmutzigen Fluss

              der Vergangenheit

              und strebe sie zu streicheln

              aber meine Hand verenkte sich immer

              von der rauen Oberfläche der Zeit

               die wilden Bächer verdorrten

              ich tapse jetzt auf dem schmalen Gesims

              des Lebens

               mit den Händen gespannten

               wie mit den abgehaarten Flügeln

               ängstlich behalte ich das Gleichgewicht

               der Welt

                links die Schlucht

                rechts das Leid

                zum Horizont?

                ins Meer?

                wo sind sie?