Dílo #26633
Autor:Alan Marceau
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:09.05.2006 21:37
Počet návštěv:941
Počet názorů:7
Hodnocení:3 1

*** (Až tvé žestě utichnou...)
Až tvé žestě utichnou
Můj hoboj ti o lásce zazpívá

Vítr rozfouká květy třešní
A tobě kvítek ve vlasech přistane
Mně pak dojde dech

Tak budeme mlčet
Ty jako vždy usměvavá světice
A já zase ten smutný klaun
Epilog
 

Názory čtenářů
09.05.2006 21:39
jarda
nic moc
takový bez nápadu
09.05.2006 21:48
evuš
já si myslím že je to naprosto super! já věděla koho si mám dát do oblíbených......tipuji!
09.05.2006 21:50
Lady Manon
no já taky, jako bych četla už pár podobných věcí...ale když ono je to těžké...napsat moc originální originál.
09.05.2006 22:15
Hana
je to hezký... a slov sice je spousta ale všechny už byly nějak použitý... takže úplně originální originál... to je někdy taky dost velkej nesmysl...
jasně, jde i o nápad... ale mně se to prostě líbí *
10.05.2006 16:28
Natasha
Hoboj, hmmm, to je metafora .-)
10.05.2006 21:33
karel_letoun
No jo.
17.07.2006 17:00
petr-us

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)