Tekutá slova
sbíráš do dlaní
umlčených památníků.
Až někdy v samotě
odemkneš půdu a zámek šublkosny
najdeš lásku.
Putuješ po vorech
ztracených slov
unášena proudem
zlomených vesel.
Úlomky v mezerách
první krůčky běloby
hravé poezie
unavených básníků plují
zátočinou souhlásek
tečou tichem slz
bránící srdci
odejít na věčnost. |
|