Smrt jako pes pod koly nákladního vozu co nechce zastavit kvůli něčemu tak malému. Smrt jako pták co spadne z oblohy když mu dojde dech. Smrt jako ježek co se stočí do klubíčka před krvelačným psem. Smrt jako život co musí jednou skončit.

Narozeni když vykoukne hlavička malého miminka jak když vykloníme hlavu z jedoucího vlaku vítr ve vlasech a život co letí kolem nás hned co se zrodíme.

Život jako průběh, život jako záblesk světla ve tmě co se láme a mění podle náklonu zrcadla ve kterém ho sledujeme. Zrcadlo života jako to co si myslíme, že jsme, a co si myslíme že ostatní znamenají.

Život jak vůně kadidla volně se vznášející v pruhu dýmu a tak naplňující jako číše vina, která nikdy nevyschne. Jako voda v řece co by nikdy nemela přestat téct. A přesto přestane a pak snad konečně spadne ze stromu jablko a někoho praští do hlavy – a on pochopí.