„Hele, a fakt to funguje?“ zeptal se Luboš. „Jasně.“ Petr Klavoň mu vzal tu věcičku z ruky. „Dívej se, zmáčkneš tenhleten čudlík a rozsvítí se zelená kontrolka.“
Držel v ruce hranatou černou věc o velikosti menší knížky, která měla uprostřed dva spínače.První byl zelený a druhý červený. „A co když to fungovat nebude?“ Luboš byl odjakživa skeptik. „ Věř mi, prostě mi věř.“ V Klavoňově hlasu bylo patrné napětí. Přece jenom přístroj ještě nevyzkoušeli. No a? Vždyť se nic nestane, když to fungovat nebude.Ale když bude? Mazec!
Prdel. Hlína. MASAKR!!
K výrobě použil starý bakelitový kryt na polní telefon, který našel na půdě.Pak ještě nějaké diody a elektronky, tomu moc Lukáš nerozuměl, hlavou projektu byl Klavoň. S otevřenými ústy teď zíral na aparát, který držel jeho kamarád v ruce.Olízl si ret. „ Kdy ho vyzkoušíme?“ Ten podvečer byl poměrně řídký provoz. Prošli pomalu kolem trafiky až ke křižovatce. „Hned,“ odtušil Petr Klavoň a škodolibě se pousmál. Než došli k semaforům, trochu znervózněli. „Hele, vole,“ Lubošovi přeskočil hlas, „dem nejdřív na auta nebo na chodce?“ Po silnici projížděla vozidla, pomalu se smrákalo a křižovatka začala pomalu ožívat. Řidiči rozsvěcovali světla a provoz velmi zvolna houstnul. Petr Klavoň s Lubošem Krpcem stáli u semaforu a čekali. Z levé strany přijížděla tatra s návěsem. Řidič zpomalil, protože na semaforu naskočila červená. Zastavil. Nikde žádní chodci. „Teď!“ vykřiknul Luboš. Druhý chlapec zmáčkl tlačítko a na semaforu se objevila zelená. Řidič tatry zařadil rychlost a pomalu se rozjel. „ Se poseru, normálně to funguje.“ „ Vole, nekřepči tu, nebo si budou myslet, že sme sjetý.“ Petr byl vždy nad věcí. Prohrábnul si vlasy. „Tak co, vymazlená věcička, viď?“ „ To si čmárej. A teď chodce, prosím.“ Oba se zasmáli. Na protější straně silnice stál chlapík v obleku a čekal, než mu skočí zelená. „Ukaž, puč mi ji,“ škemral Lukáš. Petr mu ji beze slova podal. „Teď!“ zmáčkl tlačítko. Zprava přijížděla modrá fabie. Její řidič měl zelenou, takže netušil, že by mohl nějaký roztržitý chlápek přímo vkročit pod kola vozu. Jenže on to udělal. Zničeho nic se vydal přes přechod. „Debile!“ zařval a šlápnul na brzdu. Skřípění brzd rozetnulo celkem nudnou atmosféru. Bylo to o fous. „Idiote zasranej.“ Řidič vylezl z auta a nadával vyděšenému chodci, který se vylekaně rozhlížel a koktal: „Já měl zelenou!“ „Hovno si měl možná zelený kreténe, mohl jsem tě přejet,“ hřímal a hrozil pěstí. Oba hoši pomalu odcházeli směrem k sídlišti. „Kurva to je ale vymazlená věcička,.“ polknul na sucho Lukáš. Za zády se jim odehrával konec hádky řidiče s chodcem. Poměrně nudné. Rozlehlé sídliště protínala silniční tepna. Tady projíždělo nejméně deset aut za minutu, byla tu škola, školka, domov důchodců, nemocnice, bylo tu všechno, co potřebuje mladý člověk k pestrému životu. |