Láska jiných
která se nás dotýká tak měkce po povrchu klouže na starých jizvách zadrhává kde slzy polykají krev tam v jejím teple zamrzají ústa v starých zdech Je jeden zatraceně dobrý důvod proč nenastavit druhou tvář dušnost všech nevyřčených slov je němý pláč déšť myje okapy a krmí zem co doširoka roste jejich odpadem Kým jsi mi dnes? Obcházíš kolem když je tma na prsou do ostnatých drátů zas ustlala si náruč má do zvadlých lístků žlutých růží balím tvé otřepané milovat zmuchlaná v cizí kůži
zkouším dnes na hřebících spát
|