vlasy si pročeši světlem hvězd
a sváži větrem divokým
na hřbetě knihy pak dám se nést
do říše za tmavým údolím
kde mou starou loutnu již jménem znají
lumpové nestačí divit se žasnou
"Jak je to možné, vždyť nás bylo šest?
Jaktože vzal nám tu holku krásnou?"
nic naplat je frajer, holt všechna čest
to všechno slyším, když prcháme stájí
tyrana svrhnu a na jeho trůn
se vší tou slávou posadím mudrce
konečně rozvine svůj velký um
než začnou Zprávy tak zpět dolů po řece
posledních pár hodin pobyl jsem v ráji |
|
jarda 