a číslo 5 uviděl motýla pak všichni pochopili, že je živý
němé agrese neznáma
navrhli mě někde v sekci experimentální zvláštní druhy a pak hodili na oblohu plyšovýho čápa a má máma mu chytla levý křídlo tenisovej postřeh /ten si převzala od táty z večerních antukových romancí/...
vztek řekni mi něco o sobě /nenápadně mě svlíkáš bez znalosti mýho jména/ dneska stačí lásko na prostor mezi mým a tvým tělem a co vaši? /netuším kam míříš krom toho, že pod mý kalhotky/ o tomhletom se nebudem bavit /vůbec nemusíme mluvit/ veříš na zázraky? /věřím na sebe a na to, že máš těsný tričko/
střih srdečních komor, tohle stačí? kam jdeš? /se strachem v očích se snad nebudeš vyznávat z citů/ počkej přece ještě chvilku /s tebou já spát nebudu/ nechceš cigáro, lásko? /zvláštní, jak je dneska všechno jednoduchý/
nikdo nechce hledat plyšový čápy ...
navrhli mě kdesi uvnitř tvý bytůstky vrátím se tam a ty mi dáš obrázek motýla
velmi pěkný... líbí se mi ta dialogizace sebe sama a hlavně to obklopení reality plyšovým čápem ... no prostě tím jak je to sklepnutý k sobě je to dokonalý *