| Prolog |
|---|
třeba jo. třeba je Pavlu Hlouškovi z Navi. a-co-teď?
/někdo to říkal.. vem si kříž a začni se konečně nezúčastněně usmívat./ |
|
| a.. prý vysublimuju |
na moji chabou nemoc z už zoufalých pokusů chemoterapie
vůní dlaně a černým čajem dneska asi už
nepomůže, je neroztaje.
Prostě jen prší, za ta léta nepateticky, a třebaže spolu
větrem vlajem, už každý zvlášť, někdo se musí usmívat
když druhý pláče. A třebaže ‘s mě sněhem vláčel
tam, kde učí se usínat i vody
dneska ulamuju si křídla
vytrhávám z páteře tvoje šípkové plody
co naučil ‘s mě růst u nádraží,
a kdyby ‘s řekl, i ty rty bych si ustřihla
a tvůj motýlí prach, tvoje šupiny
pustím si žilou a – sama budu zticha
zašeptám jen do uší, co Orlice je hnala nocí,
zašeptám jen Víš ty tvoje rakoviny,
víš, pláču si jimi do břicha,
sama a bez pomoci,
vlastně nikdy nevznítí se
v děloze plavou mi jedině moje viny
a .. prý vysublimuju
smůlou si zatřu vlasy do spárů v podlaze, to tehdy,víš
byl ‘s tady.
|
|
| Názory čtenářů |
11.04.2006 19:40
 Andromeda 
|
někdo se musí usmívat
když druhý pláče....
USMÍVÁM SE NA TEBE A DÁVÁM TI TIP ! *t |
30.04.2006 16:27
 Biri
|
vis, pises neuveritelne
boli to
asi bych mela mlcet, jenze nejde to |
29.05.2006 11:40
silent
|
a tato ještě lepší...slova s ostrými hranami co trhají závojíčky poklidného bytí...* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|