až mi dojde dech z přetvařování a polostinnejch slz vzteku
asi se zhroutím do konvičky s čajem v limetkovým objetí
nesyp na mě cukr
ode dneška nekaramelizuju
tak se nezlob a zavři oči, laskavě, když se svlíkám...

pak tě zazebu s neohrabaností studenýho vzduchu máminýho fénu
nefoukám si lokny a ty vlasy se stejně točí proti směru času
jak mám bejt dospělá, vždyť ztrácím občanku, blázne
pak mi odpusť smyšlený data narození a taky že o tobě mluvím tiše
netlumím hlas schválně ale on se stějně neladí do teatrální tóniny
jak se vyřvat v tomhle posraným tichu bez zápisu v třídnici
pak propusť poslední cigaretu neotočenou přívlastkem Šťastná
nekradu ti dospělost co se mi stejně sama vloudila mezi prsty
jak se nacpat do kočárku a čekat na dětství, pozdě, holka
zašeptej a já s klapkama na uši se trochu pousměju

poprvý se se mnou budeš milovat a nezeptáš se
budu stát na zastávce a čekat na pitomou mobilní lásku z kapsy
z prostěradla ti za pár dní vyčichne můj parfém nebo vyměníš
nahý večery za voňavý povlečení z hučící pračky

pak snad pochopím pomíjivost přechodnýho období dětských velikostí
nikdy nevyryju tvý jméno do školního umakartu vedle H₂SO₄
jak si tě nechat napořád vprostřed triček s krátkými rukávy
pak mi jednou nezavoláš a já vím že se nezhroutím s pláčem do límce
dávno zapomenutý košile co jsem ti měla vyprat od sebe
jak zůstat stát když se pohne zem a ty mi šlápneš na žebro

poprvý se se mnou budeš milovat a nezeptáš se
budu koukat jinam, abys nepoznal, že vlastně chci

pak možná vyrostu ze sta vůní holek co se ti stihly obtisknout do peřin, když jsem nekoukala
ze svých krátkých rukávů a zlosti
až tě přerostu, zavoláme si, jo?