Na Krchovským hřbitově
pomřely všechny lišky
a dlouhopáteřníci
zapřáhly kyčovité elegie
aby slova plynula s nocí

a hvězdy křicí

pod pláštíkem zbytečných
a předem prohraných
bitev

Zaspal jsem vlastní smrt
zaplakal nad posledním kamenem
nažhaveným pohledem
ožralého indického fakíra
co prodal své
bolístky za pytel s prachem

Přepadnout z lodě
loknout si vzpomínek
a nořit tvé ustříhané vlasy
po vzoru Dostojevského
do mléka potřísněném
zbytky elegií a Janovým slibem

Význam zapadnul
do prostoru mezi prsty
a do rozdrápaných nehtů
co chytají
tam
svojí bezmocnosti
obrácenou v prach
a ty kosti
s pusou plnou dehtu
pít odpuštění

Štěně
co vzlyká
za mámu
tátu
a bratra ve válce

Smrt

a

odříkaní desatera

žívotní záplátce

Na Krchovský hřbitově
nesvatý klid a mráz
co hrobníka
pochovaném
za krásu hlasu
a upálený vlas
                    líbá