Přede mnou kreslí měsíc mezi kmeny stromů v prokřehlé mlze čísi nečitelný stín. Za kopcem slyším teskné vlčí vytí, mé stopy rudnou v chřupajícím sněhu kapkami rozšlápnutých jeřabin.
Jak jdu, vše se mi tiše vrací zpátky, jsem zase v pasti dávno odplynulých zim, a někdo do duše mi nehtem kreslí stíny, tak dlouhé jako stíny našich dávných vin…
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'prasonym', 04.04.2006 12:05.