Dílo #25177
Autor:chudak
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:31.03.2006 10:52
Počet návštěv:1564
Počet názorů:10
Hodnocení:7

Prolog
"Jé mamííí, díky. Ta je vážně kláááásnááá.“
„A jaké jí dáš jméno Leničko?“
„Třebá, třebá Bětuška Bětulinka.“
„Tak dobře, hezky se o ní starej, ať se Bětušce vede dobře.“
Panenka
Lenička odběhla do pokojíku s malou panenkou v ruce a s rozradostněným výrazem v tváři. Opřela Bětušku o knížky co měla na stole, vytáhla ze skříňky dřevěnou postýlku, polštářky, peřinu a malého plyšového zajíčka. Hrála si celé odpoledne se svojí novou hračkou, a když jí maminka volala k večeři, nesla s sebou i svoji Bětušku Bětulinku.
„Mamí a kde bude sedět Bětuška? Vždyť tady nemá židli?“
„No tak jí tady polož na stůl, ať se na nás dívá.“
S tím se ale Lenička nesmířila. Přinesla malou dřevěnou krabičku, vložila do ní svoji panenku a až pak se spokojeně dala do jídla. Po večeři nakrmila i Bětušku, a když jí uložila do malé postýlky, začala přednášet pohádku o princezně a zlém drakovi.
Lenička rostla jako z vody a s ní i její panenka. Oblékala jí do nejrůznějších šatiček, pletly jí s maminkou miniaturní svetýrky, až přišel čas pořídit jí ženicha. Lenička rozhodla, že je Bětušce Bětulince právě 25 let a že se musí každou chvíli vdát.
Jak hledali společně s maminkou toho pravého, Lenička začala chodit do školy. Neměla na Bětušku tolik času jako dříve, ale zrovna v den svých sedmých narozenin se pro ni objevil ženich. Dostala ho tentokrát od svého tatínka a kdyby tatínek nemusel do práce, děkovala by mu dodnes. Pak se konala velká svatba, za svědka šel zajíček s liškou. Byla to krásná veselice. Lenička připravila imaginární hostinu, ke svatebnímu stolu zasedli i maminka s tatínkem a Bětuška Bětulinka tak konečně našla toho pravého. O rok později, to už bylo Leničce osm, se narodilo malé děťátko. Bětuška se o něj společně s manželem Jindřichem starala a zase to bylo velké pozdvižení.
Dny ubíhaly, Lenička začala dostávat stále více a více úkolů ve škole a někdy se za celý den ke své malé rodince nedostala. Bylo jí to líto, ale nedalo se nic dělat. Maminka chtěla, aby se Lenička učila co možná nejvíce a nosila domů jen samé hezké známky.
Ve třetí třídě se přihlásila do kroužku na pletení, ve čtvrté na keramiku a teď v páté třídě se začala věnovat plavání.
I Bětuška stárla. Šaty které měla na sobě byly již vyšisované od slunce, její obličej pokrývaly bílé rýhy a i vlásky již nezářily lesklou blonďatou barvou jako dříve. Čas od času svoji panenku ze skříňky vyndala, ale za malou chvíli ji už dávala nazpátek.
Jednoho dne přišla Lenička z plavání a povšimla si své Bětušky v horní polici za skleněnou výplní vitríny. Dívaly se na sebe, když Lenku napadlo, že Bětuška umírá. Manžel Jindřich byl kdesi zašantročený ve skříni a malé děťátko se válelo za postelí, aniž by o tom Lenka věděla. Vyndala Bětušku Bětulinku, podívala se do jejích slzami zakalených očí a vložila jí do staré mamiččiny klenotnice. Vešel se tam i maličký polštář, přikrývka a plyšový zajíček. Chvíli ještě koukala na dřevěnou krabičku, ale pak se usmála a současně se zaklapnutím skleněných dvířek vitríny si uvědomila, že už není ta malá holka co si hraje s panenkami.

Názory čtenářů
31.03.2006 11:46
stanislav
teskný příběh.
31.03.2006 12:00
Zuzulinka
jako život
31.03.2006 12:27
Vihar
jé, hele, právě jsem ti dopsal k tomuto dílu dlouhé kritiky na nejmenovaném literárním serveru.. :o)
31.03.2006 12:33
chudak
Vihar napsal(a):
jé, hele, právě jsem ti dopsal k tomuto dílu dlouhé kritiky na nejmenovaném literárním serveru.. :o)
Jojo, děkuji, děkuji, trochu se stydím, ale už jsem nejmenovaný server téměř opustil, ale protože má nový design, rozhodl jsem se to nacpat i tam. Tož tak...
31.03.2006 13:28
Emily
Je to pěkné, ale myslím, že by se základní nápad dal ještě víc využít.
31.03.2006 13:33
Vihar
mi taky napadlo námět dále rozvádět - jak se panenka z police bude koukat na odvěnečkovávání svojí mladé dámy. která jí pak bude po rozchodu v bezesných nocích brečet do sukní... no, my vraníci vidíme hned všechno černě :o)

škoda nejmenovaného serveru... takové to bývávalo útulné místečko plné šťavnatého čtiva, doupátko ve kterém jako by se skorem zastavil čas
31.03.2006 14:26
Mario Czerney
to je teda dílo a pointa ....hmm- jdu se podívat po nějakých svých hračkách

je to hezky a svižně psané - ale chybí tomu nápad
31.03.2006 18:13
Nechci

Tak trochu souhlas s Marií Czernou: dalo se z toho vytěžit víc. Ale stejně dám tip*... za tou poslední větou cítím nějaké drsnější pokračování, opakování, cyklení, jak to tak v životě chodí. Mýlím se, nebo si Lenka brzy pořídí dítě? :)

31.03.2006 19:34
fungus2
Dobré**

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)