pozval jsi mě dál
a zavřel jsi přede mnou
bušila jsem pěstmi
moje tělo se sesunulo po dveřích

otočila jsem se

a ze dřeva mne sledovaly
rezavé ostny

Torzo krajiny nechalo se zahalit nocí.

dnes jsi mi vyprávěl
jak spravit ulomené křídlo
a já se dusila šedým prachem

před dvěma týdny jsem byla pozvaná na tvůj pohřeb

Hlavu plnou kamení pověsila jsem na větev.
Vrána mi usnula na rameni.

když vstalo
opilé slunce
odvezl mě jakýsi nažloutlý vůz
s velkým světlem
něžný hlas nade mnou šeptal: „popáleniny třetího stupně“

                                                 už nebudu zvát slunce na sklenku portského

 Doma jsem si z dlaně vytahovala modré střepy.

jestli se zítra
probudím
žhavé stopy od vosku na tvářích

… ležela jsem vedle tvého těla
… plakala jsem