Obrazem vlastní vrženosti
Vcházím do kraje
Ticho tam
Tenze stop
Sloupy nohou hostí
Ty pak jdou samy
Až k výšinám
Korytem řek
Tečou slova
Až touhu máš být tonoucí
Však proud ne nepodoben času
Vrací tě mezi budoucí
Slyšet je píseň tomky vonné
S refrénem lučního bojínku
Okáč pohaňkový mávne křídly
Odnáší na jaro vzpomínku
I fialové řeky
Odrazem vlastní vrženosti
Vracím se z kraje
Ticho tam
Hostie v oplatce minulosti
Zapitá hořkostí
Když kráčíš sám