Vidím profesorku literatury na střední škole... jak při hodině o české poezii vykládá v posluchárně smysl veršů této básně. Studenti mlčky sedí a čekají na zvonění. Jako na smilování.

Stín tančí paso doble beze mě a tma zasvědí jak rána co se hojí, tvá slova dotkla se mě nejemně o tom, že už nejsem tvojí. *T

že se tak hloupě ptám, my se známe osobně? každopádně díky za pěknej obrázek a zastavení

To přeci dobře víš sám, že se neznáme....to ale neznamená,
že Tvoje dílko ve mě nemůže vzbudit emotivní asociace, že ne? Jináč bych se nehnala shánět obrázek že jo? :o)

To je právě to, co rád slyším a co předpověděl i druid... že je pro tebe poezie především hudbou, stejně jako pro mně, tudíž by jeden na druhého měl slyšet. Zatímco já tak trochu do Erbena... ty tvrdě do Kafky :o) Heh... a svět se točí dál.

Veledobře rozumím tvému chápání a přebírání si všeho po svém, Andromedo :o)

je to taková maličkost, není to špatné, ale ten název je divný, nekoresponduje s tou básní (i když tam to slůvko nějak padne).

pozornej čtenář
nevěděl sem jak to pojmenovat
možná ten název zrušim úplně