obraz první: nebe
toho rána se hvězdy kamsi ztratily a úlomek noci vepsal beznaděj černou tuší jsem i já sepsal na oblohu své poselství lítosti obraz druhý: země přehrada, trpělivě žijící staletí, byla rozebírána neunavnými milenci, a tak konečně pookřála dravá voda zahnala modré dny do údolí kde se líně povalovalo obnažené slunce obraz třetí: peklo v tom neprostupném horku jsem se skoro ztratil do šedivých mraků vzduchoprázdna bytí tvé dlaně chytaly déšť a skrz prsty proklouzávala nám láska (obraz čtvrý: ráj) a zalévala sněženku kterou jsem kdysi a navždy namaloval pro tebe černou tuší
tou tuší kterou mám schovanou u tvé postele na dně přehrady kde se na nás škádlivě směje dál obnažené slunce |