Láska,
to křehké a věčné soukolí,
pohání světem nás,
po všechen pozemský čas.
Když zaskřípou v něm neshody,
v srdci a na duši to zabolí.
Vesmírný prach z mrtvých hvězd když na ně padá,
a pozemské víry z hádek rozdmíchané,
kdekdo si myslí, že vše půjde dál a nic se nestane,
však to soukolí křehké se zastaví,
a mnohdy jentak se nezpraví.
Rozjede se zas,
až jizvy zhojí se,
až staré lásky odvane čas,
až prach z toho křehkého soukolí vypálí,
ohně žár - ne z nenávisti,
ohně žár - z nové čisté lásky. |
|