Dílo #24553
Autor:splasenetrubky
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:15.03.2006 07:05
Počet návštěv:561
Počet názorů:3
Hodnocení:1
Patří do sbírky:Z nitra

Prolog
napsáno 3/2/06
Věčná láska
Láska,
to křehké a věčné soukolí,
pohání světem nás,
po všechen pozemský čas.
Když zaskřípou v něm neshody,
v srdci a na duši to zabolí.

Vesmírný prach z mrtvých hvězd když na ně padá,
a pozemské víry z hádek rozdmíchané,
kdekdo si myslí, že vše půjde dál a nic se nestane,
však to soukolí křehké se zastaví,
a mnohdy jentak se nezpraví.

Rozjede se zas,
až jizvy zhojí se,
až staré lásky odvane čas,
až prach z toho křehkého soukolí vypálí,
ohně žár - ne z nenávisti,
ohně žár - z nové čisté lásky.

Názory čtenářů
22.03.2006 08:41
fougeres
tak tohle opravdu ne...promin
24.03.2006 10:11
Blúdivka
Mas zvlastny typ rymov.
31.03.2006 22:37
Satanas
pravda *

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)