napsáno 23/12/05
Zimní královna
Z nebes sype se vlhký sníh
krajinu jak čerstvé koláče cukruje,
Královna Zima je krutá,
Svou nadvládu mi ukazuje.
Dříve než první sněhová vločka na zem dopadla,
Tebe mi lásko,
jako Gerdu z pohádky odvedla.
Odvedla mi Tě a bojím se že není cesty zpět,
Sklátil mne její ledový dech,
nedokázal jsem Tě uchránit,
nedokázal jsem Tě udržet.
Stále hledám si cestu k Tobě,
je však samý led, kamení a sráz,
obavy mám,
že srdce Tvé, pro mne dosud bijící,
roztrhl již mráz,
či Tě někdo jiný vyvobodil a hřeje,
že marné jsou mé naděje.
Sníh na zem dopadá a přimrzá,
omrzlé tělo již mám,
však srdce mi stále silně pro Tě jen bije
a cesta dál v ledový příkrov se mění.
Strach stále větší,
Lásko má mám,
že nespatřím Tě víc,
že zbude mi jen,
o Tobě navždy smutně snít.
S posledními vločkami a záchvěvy zimy,
s prvními jarními paprsky a květy,
s prvním zpěvem ptáků,
našel jsem Tě lásko,
Lásku krásnou a čistou.
Snad měl jsem ji příliš za jistou,
že stále silněji jsem ji k ní cítil,
že mohu o ni přijít,
Jsem se ani nenadál, nedovtípil.
Teď slzy stékají mi,
až k hluboké ráně v srdci,
ráně stále živé,
Co bolí ve dne i v noci.
Snad jen Zimní Královna,
má Tě lásko ve své moci,
pak svitla by mi alespoň malá naděje,
že skončí mé marné dny a noci,
že vrátíš se mi zpět…
…Má … (Gerdo)… |
|
thurandot 