Když je noc

zářivkám dávám příkrasy mýtu
každá je krásná
v záplavě citu
to když se hojí

v systole nad ránem
vždycky se bojím
že najdu lásku
a ta mě sváže
odzbrojí
než vezmu si diadém

očí z ebonitu


***


když se šťáva z hroznů
mění ve víno
je to jako chorál
na poslední cestu
do boje

v očích mám krev
a růžově
nevidím

pieroti s úsměvy
od ucha k uchu
a žiletkami
v dlaních

řekni mi
Alfréde

kde k těmhle obrazům
přijde
normální člověk
jako jsem já


***


Když je den

zavírám oči
přerušuji čáry
svádím se soustředně
ve směru kolejnic
nákupních vozíků

necítíš beznaděj?

s rukama u pasu
na baru do noci
kulovým esem
založím sektu Ráj


***


s nohama do kříže
lahvemi od vína

ptám se tě
Alfréde

kudy že půjdeme
kde že si ustelem
kde budeš mlčet
dál

zatímco já

nás

opustím?