Neznámé stíny její duše dotkly se letmo mého zraku když kráčela jsem cestou školných lavic Ozdobily mne hvězdným nebem… Bolest syčela z Tvého těla Kosti zhmotnily svou drsnou podstatu a prameny slz hloubily koryto tam kde nemohl posměvavý zrak… Obtiskla se na Tvé hrudi razítka lásky Zcuchaly Tvé vlasy střapce prstů a Tys šílela pod něžným hedvábím ztracená uprostřed zrádných plamenů mámení… Dnes obehnala ses hradbou strachu Vpustilas' dovnitř jen sazenici pravdy a pokorně čekáš než obejme Tvé srdce známá paže Penelopé jsi a krásníš věrností… Smutek hlas Tvůj provoní skořicí Zvadlé tělo vzpruží snítka máty Jahody ochutí osamělá ústa a přítelkyně s radostí daruje Ti útěchu… |