Náhodou je to velmi erotická báseň, ze které by měl markýz de Sade náramnou radost:
Každý východ je zároveň vchodem...
Božský markýz o tom napsal:
Kdyby Pánbůh nechtěl, aby byla řiť využívána k pohlavnímu styku, nestvořil by ji tak tak krásně okrouhlou a hebkou...
A tak člověk nikdy neuteče...
Tady je chyba. Správně to mělo být:
Člověk rád vyteče...
Dál je to jasné
Ty první I ty poslední dveře Odněkud někam Vedou
V románu 120 dní Sodomy se píše:
Zámek, který nese jméno Silliny, je obehnán třicet stop vysokým zdivem, za nímž zeje hluboký vodní příkop. Úzká chodba vede do velkého vnitřního dvora, kolem něhož jsou rozestaveny všechny obytné budovy. Velké, krásně vybavené byty v prvním patře spojeny velkou galerií a odstud se dostaneme do prostorné jídelny spojené s kuchyní, což umožňuje pohotově podávat teplá jídla, aniž k tomu jsou potřební lokajové. Z jídelny, vybavené koberci, kamny, otomany a křesly, se dá přejít do společenského sálu, který je extrémně teple vytápěn a jednoduše, ale vkusně zařízen. Tento salon sousedí se schůzovním pokojem, který později poznáme jako vypravěčský sál. Ten měl být v budoucnu vlastním bojištěm zamýšlených duelů s vyprávěčkami. Bylo to centrum neřestných schůzek a činů, k tomu účelu zařízené a vyzdobené....