Dílo #24279
Autor:el
Druh:<žádný>
Kategorie:Jiné/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:08.03.2006 11:16
Počet návštěv:1206
Počet názorů:2
Hodnocení:1

Prolog

Již nějaký čas žiji s nimi v souladu,
avšak musím je hlídat,
aby mi nepřerostli přes hlavu.

Psí hůlka
Psí bouda je prázdná.
V oblaku prachu
mizí bílé konce jejich oháněk.

Sedají u cest a lepí se na každého,
kdo je alespoň trochu raněn.
V převleku pak popíjejí,
u baru ten nejvtipnější
vyhrává koňak zdarma.

Každý nechť se podívá
svým vlastním ďáblům do očí!
Mívají černou psí hlavu,
svými jazyky tě obtočí.
Přicházejí, nikým nepozváni,
šepotají
a svými gesty naznačují.

Dej si pozor!
Až vtáhnou tě mezi sebe zcela,
přestaneš být člověkěm.

Dlouho jsem se ukrývala v kočičích drápech.
Avšak dostihli mě.
Týden mě máchali v kočičí krvi,
mou srst roznesli po okolí.
Pak přinutili mě,
abych jim vládla.

A tak od té doby vodím svých deset psů,
ve dne ,v noci nad nimi bdím.
Jsem jejich pánem
avšak jediná chyba stačí k tomu,
abych jejich bratrem byla.

Názory čtenářů
08.03.2006 11:18
študent
trochu nevybruseny štýl,ale dá sa..
08.03.2006 11:39
Repulsion

Nápad zajímavý, ale opravdu by to chtělo víc si pohrát s formou. Tohle moc "básnivé" není. Není vůbec nutné zalamovat věci do veršů, aby to "připomínalo poezii". Existují také básně v próze. Tohle by se na to docela hodila. Pak už by stačilo nechat text jen hezky přirozeně plynout.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)