Na houpačce lásky je vidím

                                                jedou tiše v kolejnici vztahu 

s baterkou svítí si v tunelu přítomnosti

a pochybnost dráždí hmotu srdce

Šeptají modlitbičku v neviditelném kostele 

kde poletují střepiny směšných slůvek

ozývá se zvuk pohlazení pozemského Boha

a první jasný výkřik skrytého dítěte

Příroda oděná do svatebních šatů dnes zpívá

milence šimrá neúnavně nuda nud

černý vodopád vlasů nedá mu spát

a proto pohřbí tu noc pouto lásky

Raneček slz milenka přehodí přes rameno

pak táhne dál po cestě důvěrně známé

dokud nenarazí opět na láskostánek slibů

a dokud jej neozdobí seznamem jistot

Lásku vyprali v kalné vodě

přišpendlili na její volný šat otěže poroby

udusali její kyprou půdu

a dnes po ní chodí jistou nohou?