Kdy zahraje zvonkohra ty skladby, po nichž moje  prsty touží?

Stačí správný úder větru, zvonek do zvonku, slast kol krouží.

A zvonky zní, tóny hrají nejprve lehký fis,

potom opět hledají s větrem břitký kompromis

v tónině a plačtivých melodiích

o smutcích ohromných,

jenž po očích se ti lepí jako klíh.

Cink, cink, cink kráčí tmou, obsluhují je bělostné vločky

štěstím zvonění snad i přede jako pohlazení kočky.

Přistává, ustává,

       ani osiky se nechvějí,

hudba opravná

       v mrtvou se promění.