Podělíš se semnou o kávu,

jenž už druhý den na ubruse bezvládně schne.

Celou ji přefiltruji

             a lít ji budu do chřtánu,

pít zbytky ze stolů – i tak to jde.

Na pohlednici vyrýsovaná mapa neznámého státu

a zhruba dva stupně jihovýchodně je naznačeno špendlíkem:

     tady bydlíme my.

Vím to, když v dlaních tisknu právě tu

jsem adresát s dochovaným krevním oběhem.

Na drátech VVN sedí neznámý pěvec,

pěje, pěje nezavře zobáku aniž by oktávu nevydal

za zády drátu jeho zalézá ruměnec

a tak i jeho písní jednou, jednou častoval.