Dílo #24103
Autor:Pavel Kotrba
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.03.2006 12:36
Počet návštěv:351
Počet názorů:3
Hodnocení:1

Rozbité hodiny

I mně se kdysi pozdívaly hodiny,

ale teď už se nepozdí ani jedinou minutou, která

                                     leckoho stojí čas.

Pradávný, starý, či letitý?

Vždyť každou minutou jednomu z nás přibývá plačtivý

                                                   vlas,

že už mnoho bratrů a sester ztratil

na bojišti hřebenovitém

v boji životem prolitém,

kdy za svoje činy rodinou platil.

 

Vyřešil jsem problém a hodiny sám jsem spravil,

někomu už neubírají na věku, už nejsou proměnné,

využil jsem jejich tvůrců, kukačky to byly dřevěné,

proto oheň z ohně času v prach sladký je spálil.

Názory čtenářů
10.03.2006 15:49
Hana
:o))
10.03.2006 19:04
Burlev
:)
10.03.2006 21:05
vesanus
"...že už mnoho bratrů a sester ztratil
na bojišti hřebenovitém
v boji životem prolitém,
kdy za svoje činy rodinou platil."

... toto je velmi pekna sloka, a vobec cele sa mi to paci, priam to na mna dychlo zavanom rychlosti casu*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)