Kolik květů svíráš v srdci,

které bije stromům na poplach

ve dne, tak i v noci

a co vlastně visíš na sovách?

Houkají snad pro tvé uši

vystydlé nad ohněm z vlčích kůží,

vždyť jen z jedné strany chodí tvojí duší

a z té druhé potácí se po urnách.

Na keřích ti květy kvetou

v rukou mrznou přes tvůj chlad

není světa, co mu hlavu nepopletou

i mě spletly snad.