LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #23940
Autor:	cantes
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Pohádka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	24.02.2006 20:53
Počet návštěv:	782
Počet názorů:	5
Hodnocení:

Prolog

Špekáčková chaloupka

Žil byl jeden chudý otec a měl dvě děti, Pepíčka a Kačenku. On chodíval do lesa kácet stromy a nemohl se dětem moc věnovat. Proto, když mu umřela milovaná manželka, se znovu oženil, aby měly děti zase maminku. Jenže macecha nebyla hodná. Neměla ráda ani tatínka, ani Pepíčka s Kačenkou. Jednou se jí děti zprotivily natolik, že muži poručila, aby je zavedl do lesa, tam je nechal a už se s nimi nevracel. Zbytečně muž odporoval, žena nedala pokoj. On se jí bál, a tak jednoho dne dětem řekl: "Dětičky moje, vezměte si hrnečky. Dneska se mnou půjdete do lesa, já budu porážet stromy a vy nasbíráte jahody." Děti skákaly dva metry vysoko. Hned sundaly z police ručně malované hrnky a rozběhly se s tatínkem do lesa.
Hluboko v lese je tatínek zavedl na velkou mýtinu plnou jahod a řekl jim: "Tak tady hezky sbírejte a já půjdu pokácet pár borovic. Dokud uslyšíte, jak sekám do dřeva, budete vědět, že jsem pořád blízko." Děti se nadšeně pustily do sbírání a tatínek odešel o kousek dál. Sekyru přivázal mezi dva stromy. Foukal silný vítr, který ji rozhoupával, a ona tak do statných borovic tloukla, takže se zdálo, jako když tatínek kácí dříví. Ten ale odešel domů.
Zanedlouho měly už děti plné hrnečky a s červenými pusami se vydaly za zvukem sekyry. Ale tatínek nikde. "Kačenko, tatínek nás tady nechal," popotahoval Pepíček. "Ale jdi, to určitě jen někam na chviličku odběhl. Počkáme tu na něj." A tak čekaly. Čekaly a čekaly, když se pojednou začalo stmívat. Tatínek se doposud nevrátil. "Budeme tu muset zůstat přes noc, Pepíčku, nedá se nic dělat," řekla moudřejší Kačenka. "Když já se bojím," Pepíček na to. "Víš, co? Tak já vylezu na strom, jestli v dálce neuvidím nějaké světélko." Vyšplhala se tedy na blízkou borovičku. Rozhlížela se, mhouřila oči, když tu najednou vykřikla: "Hurá! Vidím světélko! Už se neboj, Pepíčku." Slezla dolů a společně s bratrem se vydala za světélkem.
Přišly na louku, na které stála chaloupka. Ale nebyla to obyčejná chaloupka. Nádherně voněla po klobásách, párcích a špekáčcích. A nejen voněla. Ona byla uzeninami celá posetá! Kačenka nakoukla do okénka lemovaného frankfurtskými párky a viděla tam sedět starou bábu uzenářku. Ale to už je vyhladovělý Pepíček na střeše. Tu ukusuje ostravskou klobásu, tu bavorskou, až má celou pusu umaštěnou. Kačenka vylezla za ním a taky ochutnala. Babce se ale zdálo, že něco není v pořádku. Tak odložila nůžky, kterými střihala provázek na zavázání konců špekáčků, a šla se podívat ven. "Kdopak mi to na střeše jí uzeninky?" ptala se. "Ale nikdo, to je jen větříček," odpověděla tenkým hláskem Kačenka. To bábu uspokojilo a vrátila se dovnitř. Děti se najedly a za chaloupkou se uložily ke spánku.
Ráno dostal Pepíček zase hlad. Vylezl na střechu a plnil si bříško. Bum! Rozletěla se vrata od garáže a v nich na fichtlovi babka. Jela do města pro klobásové koření. Dětí si naštěstí nevšimla. Pepíček skočil dolů ze střechy, až si málem nohy polámal, a společně s Kačenkou šly prozkoumat vnitřek chaloupky. Nebylo tu nic než udírna, pár kusů nábytku a nádobí. Pepíčka ale zajímala ještě jedna místnost ukrytá za zavřenými dveřmi. Otevřel je, vstoupil dovnitř a před ním se objevil pochromovaný Harley Davidson. Na košilku Pepíčkovi ukápla slina. Ještě chvíli ho obdivoval a pak na něj s Kačenkou oba nasedly. Právě včas. Babka už se vracela domů. Pepíček nastartoval a profičel kolem ní. Ta se chvíli nemohla vzpamatovat, ale nakonec si uvědomila, co se stalo, a tak se vydala za nimi. Už by se zdálo, že je snad dohání, ale pak se něco přihodilo. Bum! Prásk! Babka najela na trn z akátovníku, který ji propíchl pneumatiku. Ač ani neupadla, dál v cestě pokračovat nemohla. Staré klouby jí nedovolily honit děti pěšky. A tak se opřená o nepojízdnou motorku vydala zpátky ke své pohádkové chaloupce.
Děti si mezitím užívaly jízdu na silném stroji a vnímaly vůni akátů, které je zachránily od jisté smrti. Cesta je zavedla až k jejich domečku. Na zápraží seděl smutný tatínek. Když uviděl své milované děti, rozzářily se mu oči. "Děti moje, vrátily jste se mi!" Pořádně je objal a slíbil, že už je nikdy neopustí. Vešly společně domů, děti se usadily do proutěných křesílek a tatínek dal v konvici vařit vodu na čaj.
Macechu tatínek vyhnal a žil s dětmi spokojeně v chaloupce. A pokud neumřeli, prohánějí se tam všichni ještě dodnes na Harleyi.