V hlubokém lese, kde ruka spisovatelova píše romantický příběh a lesní víly tiše našlapují po kopretinovém koberci, tam začíná mé vyprávění o lásce a touze, která jednou (možná) překonala čas….. 

Dovolte mi, abych se Vám nejprve krátce představil, než začnu vyprávět o mé pohádkové lásce…..

Jmenuji se PIXIE, je mi 355 let (i přesto vypadám na 18) a ve Weilmaru žiji už 67 let, za tu dobu jsem zde prožil mnoho krásných i smutných období, která do mého srdce přidávala jizvu za jizvou… Avšak i přes tuto skutečnost, jsem ve své jeskyni z krápníků vedl vcelku poklidný život. Vše se ale změnilo, když se v mém milovaném lese, kde vládl klid a harmonie, objevila jedna víla.

Byla krásná letní noc, Měsíc v úplňku, jeho světlo se odráželo v nedalekém potůčku. Jako každý večer, tak i tento, jsem seděl před svou krápníkovou jeskyní a bafal jsem ze své oblíbené fajfky, když vtom mé ucho uslyšelo, jakoby slabé dívčí chichotání. Řekl jsem si, co se to děje, vždyť za posledních 33 let do tohoto lesa nevkročila živá noha. ,,To by tak ještě scházelo, aby si někdo udělal zálusk na můj hrnec se zlatem,“ pomyslil jsem si… Chvíli jsem jen tomu hlasu tiše naslouchal, ale jak Vám je všem jistě známo, tak všichni skřítkové jsou už od přírody velmi zvědaví, obzvláště pak ti z rodu duhových…

Netrvalo dlouho a musel jsem se zvednout ze svého ratanového křesla a jít se podívat na odlehlou louku, kdože se to tam tak směje. Když jsem byl nablízku tomu kouzelnému koberci, mé oči spatřily něco, po čem se mi zatajil dech…

Po trávě, které se až doposud nikdo nedotkl, tančily bosé nožky… Byla jako anděl, vlasy kudrnaté, protkané třpytem z hvězd a šaty ušité ze slz nápadníků, kterým zamotala hlavu…  Po chvilce jsem to už nemohl vydržet a ze své náprsní kapsy u mých starých kalhot jsem vytáhl malou okarínu, která posléze spustila svou kvílivou, smutnou píseň. Když víla zaslechla první tóny, ve větvích stromů se zvedl vítr, to milé děvče ke mně přistoupilo a špitlo mi do ouška: ,,Jmenuji se Erin….“ Poté mě ta křehká bytost vzala za ruku a já s ní protančil celou noc, oba jsme byli jako v ráji. Netrvalo dlouho a přišlo první políbení, její ústa se těch mých dotkla jen lehounce, jako když rosa padá na okvětní lístky lilie.

Od té doby se můj život navždy změnil, každé léto sedávám si před mou krápníkovou jeskyní a hraji na okarínu příběh dvou zamilovaných, jejichž láska je (zatím) ukryta v srdci fantazie, tužeb a snů….   

KONec