Oči mou branou do bezedných nocí. Nestojí za pláč, nářek otroka, co sténá městem, zproštěn od emocí a smutně hledí na genia loci, prameny slzí v ústí potoka.
A srdce svalem pro nejtěžší práce, kde kobka žeber vězní hlodavce, jenž hryže maso celé generace.
Upíří dotek, hříčka pro savce… |