Zlatá rybka

-         Cos to chytil?

-         Zlatou rybku.

-         To vidím, ale nemůžu tomu věřit.

-         Proč?

-         No je to divný. Že zrovna ty bys chytil zlatou rybku. Vždyť jsi nikdy nevyhrál ani ve sportce!

-         Mě je to taky divný. Ale, jak vidíš, je to tak. Někdo ji asi jednou chytit musel.

-         Myslíš, že už tam byla dlouho?

-         Kde?

-         V rybníce.

-         Musela být. Jak jinak by se tam dostala, do rybníka?

-         A že ji nikdo nechytil? Třeba Matějček, to je přece sportovní rybář, ten je u vody pořád.

-         Napadá mě…

-         Co tě napadá?

-         Třeba chtěla, abych ji chytil já.

-         Jak to mohla chtít? Copak může ryba něco chtít?

-         No třeba i ryby něco chtějí.

-         I kdyby, tak proč by se dala ulovit zrovna od tebe?

-         To nemůžu vědět.

-         Co s ní uděláme?

-         ?

-         Nepřál sis od ní už něco, ne?

-         Ne.

-         Tak máme k dispozici ještě všechny tři přání.

-         Jak víš, že zrovna tři?

-         Všude máš, že zlatá rybka plní tři přání. V pohádkách a všude. Každý to ví. Lidi to říkají.

-         Lidi toho namluví.Co když plní víc? Třeba pět…nebo deset…nebo neomezeně přání. Navíc vidělas, jak je veliká. Skoro zlatý kapr.

-         A už jsi s ní mluvil?

-         Ty jsi dobrá! Jak mám mluvit s rybou? Říkáš, že ryby nic nechtějí a pak se mě zeptáš, jestli jsem s ní mluvil! Normální ryby nemluví.

-         Ale tahle je zlatá!

-         I ty mluví akorát v pohádkách.

-         A až dodneška se jenom v pohádkách taky vyskytovaly! Jenomže my máme jednu doma! Tak co by nemohla mluvit! Zkoušels to vůbec?

-         Nezkoušel.

-         Tak vidíš.

-         Pojď se mnou.

-         Ty se bojíš zlatý rybky?!, že chceš abych s tebou šla do koupelny?

-         Budu jistější.

-         Bóže, ty jsi jak malý dítě. Tak jdeme…

***

-         Proč šeptáš, neslyším!

-         Necháme zhasnuto.

-         Co blbneš?

-         Nechci jí vyplašit!

-         Vždyť na ní ani není vidět.

-         Ale je tam, šplouchá. A co řekne, to uslyšíme.

-         Co si budeme přát?

-         Něco zkusíme.

-         To nemůžeš zkoušet. Když si budeš přát nějakou blbost, tak se to stane! Tak sis to měl rozmyslet, než jsme sem vlezli.

-         Co já! Ty! Kdybych si přál já, nemusel jsem jí vůbec tahat domů! Chtěl jsem, abys u toho taky byla.

-         Ale já teď honem nevím.

-         Prostě mi řekni nějaký svoje přání. Musím to vyslovit sám, já jsem jí ulovil.

-         Honem teď nevím. To musíš zodpovědně. Teď mě napadají hrozný blbosti, třeba nová barva na vlasy… Pojď pryč, to si musím ještě rozmyslet!

-         A co když nevydrží?

-         Kapr v tý vaně na Vánoce vydržel dva dny.

-         Tohle není kapr, co já vím, jak dlouho vydrží zlatá rybka mimo rybník?! Musíme to říct hned teď.

-         To nebudu. Nutíš mě k nezodpovědnosti. Teď bych třeba řekla nějakou blbost a pak toho litovala.

-         MUSÍME TO ŘÍCT TEĎ! Tak já jí odnesu zpátky, když nevíš.

-         Ještě jsi na ní nepromluvil. Mě se to zdá stejně divný, že by to byla zlatá rybka.

-         Budu si připadat jak blázen.

-         To je toho, něco vydržíš…

-         Zlatá rybko, slyšíš mě?

-         Mluv nahlas, vždyť má hlavu pod vodou.

-         Zlatá rybko…

-         Pořád nic. Co kdybys jí to zkusil napsat?

-         Ty ses úplně zbláznila! Mluvit neumí, ale číst bude umět! Nebudu za totálního pošuka.

-         Když myslíš. Tak to napíšu já. Musíš ale rozsvítit.

BLIK.

-         Koukej!

-         Co je?

-         Ta ryba! Vždyť je to úplně obyčejný kapr.

-         To není možný, vždyť byla zlatá! Viděli jsme to oba.

-         Třeba byla nasáklá nějakou chemikálií co já vím. Nebo se třeba nějak ve vodě obarvila.

-         Kdo by asi barvil kapra v rybníce?

-         Každopádně zlatá není!

-         Teď není! Ale byla!

-         Bůhvícos viděl. A mě jsi zblbnul! Mě se to zdálo divný, že bys právě

ty chytil zlatou rybu. Tomu bych věřila u Matějčka, ne u tebe! Ten vyhrál i ve sportce.

-         Pátou.

-         Aspoň nějakou! Ty nikdy ani halíř. A prosázels milión! Jenom na moment jsem uvěřila, že  bys přinesl domů něco rozumnýho. Jenom na moment. Aspoň můžeme toho kapra sníst, když nic jinýho.

-         To ne, co když je to zlatá ryba?

-         Jo, zlatá ryba bez zlata.

-         Tak víš co, zavoláme Matějčka! Řekne co to je.

-         Víš co si o tobě pomyslí, když řekneš, žes chytil zlatou rybu? A jakou mi uděláš ostudu?!

-         To je mi jedno. Vím, co jsem viděl. Chytil jsem zlatou rybu! Zavolám Matějčkovi teď hned!

-         No tak u toho být nemusím, to si šaškuj sám. Jdu pryč. Udělej lepší světlo, ať

Matějček vidí, cos to chytil.

-         Květo!

-         Co je?

-         Co to máš na hlavě?

-         ???!

-         No ty vlasy.

-         Ježíši, já mám přeliv jako Matějčková!

/14.února 2006, 12:44 hodin, psáno pro kabaret/