Zamilovaná

Po celém těle cítila jemné vibrace, jako by ji někdo jemně šimral. Cítila jistou nervozitu a formu extáze, kterou jí to dodávalo, když seděl vedle ní ON. Říkejme mu on, protože ne vždy musí mít jméno. Milenci či přátele se za celý dlouhý život mění a platit to může u kteréhokoliv.

Začali se jí klepat nohy, když se ji jemně dotkl. Nedokázala to vysvětlit, ale byla by se snad rozklepala strachem či vzrušením? Líbil se jí a komu by ne?  Jeho tmavé očí a tmavě hnědé vlasy, svůdné rty, vysoká sportovní postava, příjemné vystupování a jeho sexy hlas, to by uchvátilo každou dívku. Nebyl jako chlapci z jejího okolí, kteří se chovali strašně sobecky. Většina z nich neměla žádné zájmy, jen snad kromě jejich večerních akcí s kamarády, kdy celé hodiny trávili s cigaretou v ruce a půllitrem piva. Neměla si s nimi co říci, když už s některým z nich mluvila, tak se musela hodně snažit, aby našli nějaké společné téma. Chovali se vulgárně a neslušně, neuměli ani dívce podržet dveře. Byli jednoduše jiní než ona.

 S tímto si toho měla hodně co říci, mohla si s ním povídat celé hodiny. Tolik se jí líbil a byl jí sympatický. Jenže kdykoliv byla v jeho blízkosti, začala mít strach z toho, co bude dál. Nedokázala to popsat a říci, proč a čeho se tak bojí.Vždyť toužila po tom, aby s ním mohla být. Jak moc jí záleželo, aby si s ním měla co říci, aby ho zaujala a byla v jeho světle ta nejlepší. Byla by schopna udělat cokoliv, ale to bohužel snad jen v jejích snech. Teď, když nastoupila realita, tak nebyla schopna říci slova. Bylo jí tak úzko u srdce a přesto zase ve chvilce silně bušilo.

            Večer se procházeli podél řeky. Když to nečekala, chytl ji za ruku, přitiskl k sobě a políbil. Srdce jí poskočilo radostí. Byla mu tak blízko. Dívala se mu do očí a viděla v nich odraz svítící lampy. Kolem nich procházeli lidé a oni stáli ve prostřed cesty. Bylo jim  všechno jedno, důležité bylo to, že byli spolu. Venku hrála hudba, která je přilákala do místního posezení. Sedli si venku, dali si víno a pozorovali měsíc. Stále si toho měli tolik, co říci. Cítila se šťastná.

            Nechtělo se jí s ním rozloučit. Zítra je další den a musí jít do školy. Kolik hodin nemůže být s ním? I když jich nebylo mnoho, připadalo jí to jako věčnost. V hlavě měla jen jeho tvář a cítila jen jeho doteky. Navrhl ji, aby nechodila. Chtěl, aby přespala u něj doma. Zavolala tedy rodičům.

            Přišli k němu rozsvítili svíčky, pustili hudbu a usedli na sedačku. Měsíc měl neskonalou sílu, jeho světlo doléhalo do pokoje. Příjemná atmosféra vyvolala v dívce odvahu, nebála se již toho, co se stana, byla si tím naprosto jistá.