Drobím kousky poznámek na rovný arch ubrousku, co po vůni mořských snů doufá v marný dodatek. „Až příjde, ať zazvoní mi u dveří.“ Klopím víko truhly – zavírám poklady ty ubrousky, jenž mi jako peří vpluly lechtivě a slastně do nálady. Otevře pesimistům dveře. Co, když bude sněžit? No, co tak budou fleky na zástěře a na Havaji budou zase pěnit, že máme ubrousky a nedáme je. Říkám, že u nás sněží a u nich leje.
Provoň sklepy, someliér načne novou láhev vína již před lety zralou na smočení trpělivého jazyka. |