Zasypu si oči lékořicí, zaschlé jizvy potřu medem. Je to jako když se nepovede každé další ráno. Do hady pokousané duše vypustím si suše vránu ta sezobe všechny kopretiny pro sebe. Zasypu si oči lékořicí na celé hodiny se schovám do záhybu kalendáře za ty tváře…. tváře ve větvích. Potom všechny hromosvody podotýkají se nebe, začnou sněžit dehtem, města oslepnou:
Budeme se muset dotýkat. |