Večer,
muž nemá touhu rozsévače,
žena, klín, splín, stín.

Vodu v krev
A sklenice má dno, v němž leskne se nos,
Lačnící po noci a rituálech,
Vyhrabujících ochablými víčky
Provazce nastřádaného spánku,
Volajících po spravedlivé výměně-
Přetvářku za přetvářku.

Je večer, je tma
A kdosi zhltal všechnu naši krev.

Mlčíš jak zvíře po výprasku,
Schoulené, zkrachovalé tělo.
Trp si sama! Trp si sama!
Třetí věta zradu kuje,
A ty se tajně chvěješ
Strachem o své snění.

On pořád večer,
Měnící zvyky andělů,
Volající po spravedlivé výměně-
Tělo za tělo.

Večer a kdosi
Zhltal naše těla.