Viděl jsem postavu jít za ní blankytný stín a snad stín jeho stínu.
Chvíli myslel jsem že je to duše lehce schizofrenní.
Ohlédnu se za mnou jen šedý a beze stínu šedý jak den po neděli.
Možná, že mi tím příšlo líto sám, že jsem a nejsem schizofrenní.
Oni se otáčejí - stín blankytu, stín a v tvídovém plášti zahalená duše vrací se a procházejí mnou tiše tiše se duše procházejí.
Na lavičce za mnou visí můj tvídový plášť oblékám se do něj a stopy za námi lemuje blankytná rosa.
|