Jako plácnutí mokrým hadrem o podlahu

zní pád Měsíce na vodní pláň,

jenom projev ku pomoci svoji snahu,

pro Lunu nastav svoji dlaň.

Vnímej sílu její ve vodě,

pohladí ti srdeční komory,

náhle budeš blíže k přírodě

s Lunou navždy budeš vésti hovory.

O kráterech, které hlodají její šeď

o vodě, kterou by tolik chtěla mít

možná pořád, ale nejlíp teď,

a proto se do ní musela ponořit.

Byl to její plán, čekala, kdo ji vyloví,

kdo podá jí svou uschlou větev tuláka

a nevěděla, že srdce její osloví

jiné srdce a to srdce hlupáka.