Loď lásky
- Ach, Rosemary, poplujte se mnou. - Kam?, kapitáne. Vždyť spolu plujeme. - Ano, slečno, ale zatím pouze na lodi. Myslel jsem životem. Poplujte se mnou životem, má drahá. - Och, kapitáne, netroufala jsem si ani pomyslet… - Ano, vím, Rosemary, příliš dlouho jsem s vyznáním otálel. - Než jste nabral správný kurs… - Anebo než jsem se dostal ke kormidlu, dá se říci. Než jsem vás zastihl ve chvíli, kdy vám mohu vyznat lásku. Všechny moje lodi jsou i vaše. - Ano, kapitáne, otálel jste trošku déle, než by bylo zdravé. - Ano, slečno, ale pochopíte, že jsem nemohl žádat o vaši ruku, dokud jsem neměl jistotu, že uživím rodinu. Jako chudého rybáře s jednou veslicí by mě váš papá hnal. Až teprve před týdnem jsem se hmotně zabezpečil…a nyní využívám první vhodné chvíle, abych vás požádal o ruku. Miluji vás ale od chvíle, kdy jsem vás poprvé spatřil za mříží v dveřích kláštera, kde jste byla na vychování. - Och, kapitáne… - Neomdlévejte, Rosemary. - Je mi dobře, jen jsem chtěla, abyste mě obejmul. - Má rybko…Nuže? - Jacku, víte, že já vám odpověď dáti nemohu. Musíte se zeptat mého papá. - Rosemary, vždyť jste moderní žena.. - Ano, Jacku, ale zde nejde jenom o spojení srdcí…Ach, jak ráda bych se s vámi spojila, ale obávám se, že se mnou má papá již nějaké úmysly. Proč by mě jinak vyzvedl z kláštera po pouhých deseti letech? - Nebojím se pirátů, ani nepřízně osudu, pokud budu vědět, jaké city ke mně chováte. Mohu tedy zkusit štěstí? Patří mi vaše srdce, Rosemary? - Rozhodně. Hleďte, přichází papá. - Dobrý den, kapitáne. - Dobrý den, barone. - Vidím vás v družném rozhovoru s mou dcerou. Znamená to něco, kapitáne? Vím, že jste čestný muž a gentleman, a proto doufám, že vaše úmysly jsou křišťálově čisté jako toto zpěněné moře. - Rád bych si s vámi promluvil, barone. - Jsem vám k službám. - Mohli bychom si pohovořit jinde než zde, barone? - Raději bych to odbyl tady, kapitáne. Můj čas je drahý. Nejdražší tady, uprostřed oceánu. O Rosemary se nebojte, dlouhým pobytem v klášteře je zocelená jako lodní šroub. - Nuže, barone Vulcane de la Sopko, žádám vás o ruku vaší dcery Rosemary. Svou kladnou odpověď mi již dala. - Je mi velmi líto, ale má dcera není informována o jistých skutečnostech. Vzal jsem ji z kláštera, abych ji provdal, to souhlasí. Avšak, kapitáne, Rosemary je již zasnoubena s rejdařstvím Lodička a Loď. Totiž s novým majitelem tohoto podniku, abych byl přesný. Rosemary, neomdlévej. - Och, papá, jak mě můžete zasnoubit bez mého vědomí. - Morálka mé společenské vrstvy mi to dovoluje, dcero. - Takže, kapitáne, Rosemariino srdce možná patří vám, ovšem její ruka a vše ostatní bude patřit jinému. Protože jste čestný muž, věřím, že až do Southamptonu, kde vystoupíme a bude svatba, nebudete mou dceru již více vyhledávat. Odcházíme, Rosemary. Rosemary!!! - Barone, posečkejte. V tom případě je vše v pořádku. Novým majitelem zmíněného rejdařství jsem totiž již týden já. Zde prosím doklad o koupi. Věděl jsem, že se s vámi zde setkám, proto jsem si ho připravil. - Drahý příteli! V tom případě je vše v nejlepším pořádku. Rosemary, projev prosím svému budoucímu manželovi trochu přízně. Řekni mu třeba křestním jménem! - Jacku… - Výborně, Rosemary. Znamená to tedy, milý zeti, že jste majitelem i této nádherné lodi, na které se nacházíme? - Ano, barone. I poslední vidlička zde má na sobě logo mé firmy. - Výborně. Do lepších rukou se Rosemary dostat nemohla. Ať je vaše manželství stejně nádherné a vydrží stejně dlouho, jako tato loď, Titanic. /30.ledna 2006, na zadání Franty Baďury/ |