Utopím v moři kravatu vázanou,
ani ten sváteční uzel jí nenechám schnout,
pruhy k saku hodící se v soli utonou,
vytáhnu ji a nechám ji na loďce ze studu plout.
V sudu moře na dně kal
v té kravatě byla pýcha
v té kravatě byl žal.
I ten na dně dýchá,
že kravata věc je lichá,
ještě ji slyším – ať je zticha.
Prosolená jako sleď,
její vzor míhá duhu,
všechny barvy – hleď,
roztočené v dvojím kruhu.