Beletsetr a volby 

Uprostřed 50. let to nemělo zvídavé děvče či kluk na základce jednoduché. První dopis od nové kamarádky z Omska sice mohl přinést určité vzrušení z exotiky i praktického využití jediného vyučovaného cizího jazyka, takto získané informace se ale příliš nelišily od těch ostatních z jedné šestiny světa v rozhlase a novinách. Navíc to byly jediné dobré zprávy v našem tisku, o těch tam na druhé straně bylo vše vždy jen negativní. O to více vzrušující, kdo z kluků by tehdy nechtěl narazit na amerického agenta s pytlem mandelinky na zádech ?

Jistě na každé škole byla nějaká spolužačka jako u nás Klára, která jednou přišla s otázkou - už jste slyšeli Elvise? A za pár týdnů rychle do kina na týdeník, kde bylo Elvise možno 15 vteřin vidět jako živého coby příklad americké zvrácenosti. To bylo úžasné a nadšení se nezmenšilo ani poté co Michal přišel s tím, že to nebyl Elvis jak říkal komentátor ale Bill Haley. Přišla první cizí slova, jiná než ruská." Beletsetr "- nejprodávanější kniha. Potom třeba i první výhra v životě, ve vědomostní soutěži v Mahenově knihovně. A první odměna - životopis Karla Marxe. Krásný bleděmodrý přebal - ale bestseller /možná i kvůli hudbě z druhého břehu se začínalo chodit k utajeným učitelům angličtiny/  na ten to moc nevypadalo. Ale i tento typ literatury měl své důležité místo až do r. 1989 jak pamatuje hodně z nás. Odbory i podniky použily miliony takových knih na obdarovávání dělníků, rolníků i pracující inteligence při nejrůznějších příležitostech.

Tento delší úvod byl na připomenutí toho, co je to bestseller a také co bestsellerem není. Protože je to často označení i hanlivé a praktiky, které mnohdy knize pomohou stát se bestsellerem nejsou také vždy nejčistší, nabízí se srovnání s volební kampaní u nás. A také možnost využití toho, v čem je "volba" bestselleru objektivnější. Téměř každý /jde jen o finance/ má možnost koupit si víc knih než jednu. Ta kniha, která je mezi jednou, dvěma či pěti knihami co si každý koupí zastoupena nejčastěji - se stává bestsellerem.

Proč tedy nezvolit podobný systém ve volbách. Místo x lístků různých stran by stačil jeden s jejich seznamem a každý volič by mohl označit třeba jednu až tři strany a zvítězila by ta strana, kterou by dalo nejvíce voličů na medailové pozice. Tedy strana všeobecně nejpřijatelnější. Jediná nevýhoda by byla nemožnost označovat kandidáty jednotlivých stran, to by ovšem jistě každá ze skvělých partají zvládla na svém sjezdu, na který by mohla dostat i příspěvek z peněz ušetřených za tisk tun zbytečných hlasovacích lístků

Výhodou navrhovaného systému je i to, že pokud ještě platí, že jsme národem čtenářů a sportovců, tak jej pochopí téměř každý volič. Ke všemu bychom ještě získali jedno absolutní světové prvenství v tak zásadní věci jako opravdu objektivní volby.