Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #23045
Autor:chudak
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.01.2006 09:44
Počet návštěv:1045
Počet názorů:15
Hodnocení:2

Prolog
Sraz „absolventů“ ZŠ Komenského po 20 letech se koná dne 14.5. 2005 v 19:00 v Restauraci U Kašpárků. Dostavte se všichni, účast přislíbil i pan profesor Kmoníček.
Tenkrát poprvé
Lence
Máš krásné oči,
všechno se točí,
pořád myslím na Tebe
jsi jako modré nebe
tak píšu Ti tuhletu básničku
potrvá to jenom chviličku,
nechceš se jít zítra někam projít?
P.J.

P.S: Odpověz

Již poněkolikáté Lenka přelouskala zmíněný text a čím dál víc se červenala. Moc dobře věděla, komu z jejich třídy patří monogram PJ. Seděla zardělá v lavici a výklad paní učitelky neposlouchala. Tentokrát se všechno točilo s ní, až jí z toho rozbolela hlava. Po chvilce se vrátila zpět ke 30-ti leté válce, kterou právě probírali v dějepisu. Petr Janzal. Já to věděla!

Ve stejné třídě, ve stejnou dobu, 3 lavice za Lenkou zatím seděl Petr Janzal a nervózně se díval na záda své vyvolené. Nikdy básničky nepsal, ale včera večer ho napadlo napsat Lence, protože se nikdy nesetkal s pocitem, kterým se již téměř 3 týdny trápil. Asi se do Lenky zamiloval - pomyslel si toho večera. Vzal papír a napsal těch pár veršů, které si pak přečetl ještě tisíckrát. O přestávce musel ven, styděl se pohlédnout Lence do očí, bál se, že ho odmítne, bál se, že se všechno prozradí, jeho srdce bušilo zběsilou intenzitou a neustále se potil.

Lenka naopak seděla zařezaná v lavici. Mžourala na psaníčko, které jí potěšilo jenom do okamžiku než pochopila, že musí odpovědět. Petr Janzal byl obyčejný kluk z jejich třídy, kterého moc neznala, protože se s kluky ze třídy moc nebavila. Procházela se sice ráda, ale bála se, že mu nebude moci co říct, ještě je někdo potká ze třídy a to by se z toho dočista zbláznila. Zrovna její kamarádka Eliška milovala drby, a protože spolu kamarádily, často je poslouchala. Nedávno se dokonce zmínila, že po ní Janzal určitě jede, ale nepřikládala tomu pražádnou důležitost, protože to Eliška tvrdila postupně o všech klucích ze třídy. Rozhodla se, že se do druhého dne rozmyslí, protože sama nevěděla, jestli na tu procházku půjde.

Petr se vrátil ze školní chodby právě v okamžiku, když zvonilo. Střelil rychle pohledem k Lence, ale vzápětí toho litoval, protože Lenka seděla strnulá ve své lavici a nepřítomně hleděla do dálky. Nevěděl co si o tom má myslet a tak zaplul do své lavice, aby mu neušel příchod učitele.

Ten večer byl dlouhý a nekonečný. Petr nemohl usnout. Stále si četl slova, která si přepsal k sobě do sešitu a bylo mu líto, že na ně nedostal žádnou odpověď. Ačkoliv další přestávky už trávil ve třídě, Lenka mu nedala ani náznakem najevo, zda-li je naštvaná nebo nikoliv. Ptal se sám sebe, jestli neudělal chybu, ale věděl, že teď už nemůže nic vrátit, i když by to asi udělal. Takhle se trápit. Pořád myslel na ni, představoval si jejich cestu parkem, prohlížel si ji ze všech pohledů které znal. Pak mu do očí vstoupily slzy. Nebyly to slzy smutku ani bolesti, ale spíše slzy z nepoznaného. Nikdy se s tímto pocitem nesetkal, a tak nevěděl, jak se s ním má vypořádat. Zase mu třeštila hlava, jakoby ho píchalo u srdce a cítil neustálé mrazení v zádech. Pak se již oči zalepily nadobro a otevřely se až za svítání, tentokrát bez slz, ale s energií, jež každý nový den nejen očím přináší.

Lenka stávala pomalu. Nejdříve chtěla vyskočit z postele, ale pak si uvědomila, že včera večer se pro něco rozhodla. Odepíše. Včera k tomu již nenašla sílu, ale slíbila si, že tak učiní. Vzala malý papírek a napsala: Klidně se můžeme dneska někam projít. L.K.
O hodinu později již nenápadně vkládala malý papírek do lavice Petra Janzala. Když přišel, dělala, že ho nevidí a očima těkala v učebnici češtiny. Již byla docela klidná, rozhodla se vlastně včera večer, teď už jenom doufala, že se to nikdo nedozví. O chvilku později k ní již putoval papírek s prostým a jednoduchým: Tak třeba v parku Jiráska pod sochou v šest. P.J.
P.S: Budu tam

Tak a je to, pomyslela si Lenka. Dneska večer se jdu projít s Janzalem do parku. Nevěděla jestli se má být šťastná, jestli se má bát. Věděla, že tam prostě přijde a pak se uvidí.

Petr hořel nedočkavostí. Chtělo se mu skákat, křičet, běhat dokola, ale spokojil se jenom s cestou napříč školní chodbou o přestávce tam a zpět. Souhlasila! Jdeme spolu večer do parku! Vzápětí svůj optimismus trochu krotil, když si pomyslel, že vlastně vůbec neví o čem si budou povídat. Na tento problém ale vcelku brzo zapomněl a už se chystal na večerní setkání.

Sešli se opravdu přesně na šestou. Nejdřív se bavili o škole, o učení, poté se shodli jak nenávidí Zeměpis a učitelku Kropáčkovou, pak zjistili, že byli před týdnem společně v kině, aniž by o tom věděli, čas plynul svým nezměněným tempem a bavili by se tak až do půlnoci, kdyby oba nemuseli být v osm doma. Opět u sochy se jejich cesty rozcházely, a tak se zde ještě zastavili kvůli rozloučení. Dívali se s hlavou plnou otázek, očekávání i neočekávání do svých očí a úplně ve stejném okamžiku se jejich hlavy pohnuly směrem k tomu druhému, aby se pak střetly ústy na jediný letmý okamžik, který je v životě každého člověka neopakovatelný.
Epilog
„Fakt jo, Ty jsi fakt brečel jo?“
„No jasně, ale spíš, že jsem z toho byl úplně hotovej, nevěděl jsem co se mnou děje, ne jako, že bych bulel smutkem.“
„No mezi námi, já byla taky celkem hotová..., víš, že mám tu básničku ještě někde doma?“
„Fakt? No já jsem si jí přepsal na papír a taky se někde doma válí.“
„Víš nechci, aby sis o sobě jako něco myslela, ale víš že to byla moje první a zároveň ta nejšťavnatější a nejerotičtější pusa v mém životě?“
„Hm... Víš nechci, aby sis o sobě jako něco myslel, ale moje taky.“

Názory čtenářů
26.01.2006 10:05
Mario Czerney

tak ať Ti to klape, chlape:-)
26.01.2006 10:46
Nechci
ukápla mi slza slizu :)
26.01.2006 16:36
adelka
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
26.01.2006 17:04
chudak
adelka napsal(a):
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
není obzvláště literatura o emocích???
26.01.2006 17:21
adelka
chudak napsal(a):
adelka napsal(a):
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
není obzvláště literatura o emocích???
Jasně, že je. Z tohoto pohledu mě to taky docela oslovilo, jenomže tady se jedná o jeden jedinej emocionální soubor, emocionání podtext a k tomu je to navíc příliš hlasitě a příliš výrazně vysloveno. Potom je zde také miliónkrát zpracované téma a vzprávěné jednoduchou formou.....
26.01.2006 18:51
Lady Manon
adelka napsal(a):
chudak napsal(a):
adelka napsal(a):
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
není obzvláště literatura o emocích???
Jasně, že je. Z tohoto pohledu mě to taky docela oslovilo, jenomže tady se jedná o jeden jedinej emocionální soubor, emocionání podtext a k tomu je to navíc příliš hlasitě a příliš výrazně vysloveno. Potom je zde také miliónkrát zpracované téma a vzprávěné jednoduchou formou.....
souhlasím a přeju další krásný pocity .)
27.01.2006 19:48
adelka
Lady Manon napsal(a):
adelka napsal(a):
chudak napsal(a):
adelka napsal(a):
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
není obzvláště literatura o emocích???
Jasně, že je. Z tohoto pohledu mě to taky docela oslovilo, jenomže tady se jedná o jeden jedinej emocionální soubor, emocionání podtext a k tomu je to navíc příliš hlasitě a příliš výrazně vysloveno. Potom je zde také miliónkrát zpracované téma a vzprávěné jednoduchou formou.....
souhlasím a přeju další krásný pocity .)
Dík, mám jich fůru:))))
27.01.2006 21:16
Vladimír Ochrana
Četlo se mi to hezky, ale adelka má asi pravdu v tom, že je to text, který si čtenář přečte jednou, může mu na chvíli poskytnout nostalgický návrat do daleké či méně daleké minulosti, ale víc se k němu už asi nevrátí. Mně to ovšem ten návrat poskytlo a za to ti dík.
27.01.2006 21:37
adelka
Já jsem třeba ve dvanácti byla těžce zamilovaná a můj idol byl stejně starej uhrovatej blonďáček a já v noci snila pod peřinou jak si ho vezmu a budeme mít spolu dítě:o)))))))))))))
27.01.2006 22:00
Vladimír Ochrana
já ve dvanácti nosil na školním výletě holkám batohy, abych byl gentleman, večer mě pak tři pozvaly k sobě na pokoj, nabídly mi sušenky a já tam seděl na posteli, jedl ty sušenky, ony seděly v nočních košilích okolo a cosi povídaly, mě ale hlavně braly ty sušenky, no a takhle nás tam načapala učitelka, a protože byla upjatá a já po prázdninách přecházel na jinou školu, tak mi to napsala do jakéhosi posudku :-)
27.01.2006 22:07
adelka
Vladimír Ochrana napsal(a):
já ve dvanácti nosil na školním výletě holkám batohy, abych byl gentleman, večer mě pak tři pozvaly k sobě na pokoj, nabídly mi sušenky a já tam seděl na posteli, jedl ty sušenky, ony seděly v nočních košilích okolo a cosi povídaly, mě ale hlavně braly ty sušenky, no a takhle nás tam načapala učitelka, a protože byla upjatá a já po prázdninách přecházel na jinou školu, tak mi to napsala do jakéhosi posudku :-)
Co ti napsala, že jsi sušenkofil? :o)))Nebo jak se tomu odborně říká? Keksofil? :o)))))
27.01.2006 22:36
Vladimír Ochrana
Sušenkofil, to je parádní termín, ten se ti povedl. No, popsala tu situaci, co viděla na pokoji, sušenky na rozdíl ode mě zcela přehlédla a hledala v tom úplně jiný významy s dodatkem, že přes den nosil děvčatům batohy.

Ale víš, že jsem si díky tomu po 30 letech uvědomil úplně jinou věc.
Jak ty holky jsou v tomhle věku mnohem vyspělejší. Zatímco já tahal batohy a riskoval, že sice budu shledán hodným, ale blbým, tak ony už dávno vědely, že láska prochází žaludkem.
28.01.2006 12:06
chudak
adelka napsal(a):
Já jsem třeba ve dvanácti byla těžce zamilovaná a můj idol byl stejně starej uhrovatej blonďáček a já v noci snila pod peřinou jak si ho vezmu a budeme mít spolu dítě:o)))))))))))))
To já šíleně miloval spolužačku a o hodině zpěvu, když jsem s ní seděl v lavici jsem jí řekl, že jí musím něco říct, ale že je to strašně tajný. Po přemlouvání jsem řekl ta dvě slůvka a jenom doufám, že jsem byl v té chvíli méně červenější než ona...
08.11.2006 15:14
sokrates
adelka napsal(a):
Z emocionalniho hlediska prekrasny, z literarniho uplna banalita.
ale zas ta debata je pěkná :-))

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)