Milá Karamelo, píšu ti dopis plný předpojatostí a neomalených nepravd.

Milá Karamelo, píšu ti dopis plný předpojatostí a neomalených nepravd. Jsem na nejvyšší míru rozhořčen tím budiž k ničemu Měrkou. Je to prase, které se celé dny nechutně válí na ulici. Svítí naň Slunce a to se mám při pohledu na něj POSRAT?! Ne, tak to tedy neudělám.

Mým štěstím je, že jsem vyhulený intelektuál a značný sebekritický odstup mně brání neomaleně a definitivně odsuzovat někoho tak vědomě ubohého jako je Měrka. Vidím to před očima jako dnes, lehce naspeedovaný a opilý minerální vodou beru pivní sklenici svého kamaráda Hrabici, pečlivě mířím svým třesoucím se ukazovákem a pak už to byla jen docela obyčejná otázka štěstí a umu. Ten mamlas to stejně jako obvykle přežil.

Karamelo, Karamelo, chybí mi tvé tělo tak laskavě vychrtlé mentální anorexií. A ani nevím, proč ti tuhletu ubohost píši. Dívám se u toho na poličku, kde tě mám vystavenou v urně. Byla jsi dobrá kamarádka, ale měla jsi přeci jen víc jíst. Kdybys jedla, tak bys umřela až někdy jindy, třeba by se ti podařilo dožít vyššího věku. Ale o tom vlastně pochybuji, protože vždycky bylas nějaká divná!

Karamelo, rozhodl jsem se ke konkrétní a dost mentálně plytké akci. Dneska večer vezmu z poličky tvoji urnu a hodím ji Měrkovi do okna. Proč jen ten blbec bydlí tak vysoko? Ale něco si šlehnu a snad to půjde.

Karamelo, už budu končit, slíbil jsem mladému Buškovi, že s ním odpoledne zajdu rozbít na hřbitov nějaké náhrobky a pak se sjedem z toluenu a nakonec se možná půjdem i sáňkovat. Do večera ale musím být střízlivý. Tento dopis adresovaný tobě však přiložím do urny, aby si to mohl Měrka přečíst. Už bylo dost jeho teroru ve Valašské Polance! V Polance je prostě nechutně přeměrkizováno! Ale já ho jednou dostanu, majznu ho zbaběle ze zálohy klackem po hlavě a bude.

Doufám Karamelo, že ti nebude vadit, když povrch tohoto dopisu znehodnotím svým:

,,ÁCH!“

...semenem.

15. ledna 2006

Láva Pšouk