Na cestě potkala jsem pár párů párujících se a hlava mi klesla mezi ramena, pohledem psala jsem v zemi.
Na poličku sedá prach
Tenkrát v minulosti jsem u tebe leccos zapomněla, ale to jediné,co postrádám, je moje srdce. Prý je u tebe na poličce, vlastně ještě dnes, tak nějak své srdce neslyším.
Na poličku sedá prach, srdce mé, omšelé
kýchá, pšíká... vidíte ho,alergika....
Zabal ho do krabičky, napiš adresu a odešli
par avion.... ať mé srdce je jak zvon...
Těžknou mi rty a ruce v klíně převalují balík líně,
bojí se jej otevřít...
Pod proudem vody
smyju z něho vrstvu prachu a pak čistě beze strachu
do hrudi jej vložím
A ty, setři na své poličce prach, aby srdce další..mohlo volně dýchat.... protože to mé se dlouho dusilo....
Epilog
jsem se asi zbláznila :o(
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Krokodýl', 13.01.2006 11:40.