Dílo #22583
Autor:Hana
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.01.2006 10:59
Počet návštěv:1320
Počet názorů:5
Hodnocení:4
Patří do sbírky:Všem mým láskám...

Popel
Sbírku svých hříchů
dávných i nedávných
spálím v krásném tichu
a pak v tom čistém popelu
( bude jak padlý sníh )
svoji duši properu
a vysuším ji vánkem
z korun moudrých stromů…

Pak zahalím se spánkem
a našimi sny ozdobím se
a ty se vrátíš domů
zazpívat mi tu píseň
kterou mi ještě dlužíš…

Budu se tvářit nevděčně
a ty podáš mi bílou růži
co pohladí mi duši
ale umře zbytečně
protože já pravdu tuším:
láska v nás že umřela
a jako já leží tiše
uprostřed toho popela…

…a milosrdný vánek
co navštěvuje tajné skrýše
už přináší mi spánek…

Názory čtenářů
24.01.2006 10:49
suva

Ash - až se mi z toho zatmělo před očima... sáhla mi do duše, hluboko, právě to je téma, na které se mi zdávají sny. Vystupuje tam On a Ona a Jejich nedořešený problém, na který nedosáhnu, protože trhat něčí problémy a kousat do jejich kyselých plodů je snad ještě horší hřích, než trhat jablka v ráji...

30.01.2006 17:35
Burlev
T
04.09.2006 19:21
Haber
ou
supr
T

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)